Díl třetí

Miluji stromy.

Nejvíce se mi líbí ty staré a velké. Určitě jste se někdy podívali nahoru do koruny. V  každém případě to zase někdy udělejte - je to nádhera. Stromy jsou nádherné svou strukturou, tvarem větví, a když některé z  nich kvetou, tak se jim v  okolí nic nevyrovná. Listnáče se na podzim nádherně zbarvují. V  zimě s  jinovatkou nebo sněhem ve větvích, vypadají jako drahokamy, které se na slunci třpytí – obrovské, přírodní, nádherné a každému dostupné.

Mají jedinou nevýhodu, jsou moc velké pro naše malé zahrady, ale i to se dá řešit (množství nahradit kvalitou).

Abychom si mohli říci něco o zpravokořeňování stromů, musíme si nejprve vysvětlit, co je to roubování. Roubování je spojení dvou rostlin (stromů) za účelem vylepšení vlastností – vzniklá rostlina získá vhodné vlastnosti obou rostlin. Proč se roubuje? Hlavním důvodem k  roubování bylo a je zachovat výborné vlastnosti nějaké rostliny (stromu) a tím ji zachovat dalším generacím.

Zjednodušeně řečeno. Máte rádi jablko např. Golden delicius a chcete mít doma stromy s  úplně stejnými plody, tak je pro Vás vhodné naroubovat si na nějakou jabloň Golden delicius. Budete mít jistotu, že všechny naroubované stromy budou mít stejná jablka. Kdybyste je množili ze semínek, tak by Vám to trvalo mnohem déle, než Vám jablka vyrostou a nikdy to jablko nebude úplně stejné. Bude velice podobné, možná ani nepoznáte změnu v  chuti, ale nějaká tam bude (např. může být odolnější, menší…). Množení ze semínek má ještě nevýhodu v tom, že Vám mohou vyrůst pláňky (ale to se dá včas rozpoznat) a trvá to déle. Roubování je výborné, když chceme přesně toto a žádné jiné jablko. Je to dobré pro zachování odrůd. Má to své výhody – víme co máme, ale i nevýhody – stromy se nemohou přizpůsobit změněným podmínkám v  přírodě. To dokážou jen ze semínek. Další velice častý a dnes už hlavní důvod, proč se roubuje, je právě velikost našich zahrad. Chceme jabloň s  velkými jablky, ale aby moc nerostla, protože máme malou zahradu a to ještě chceme hrušeň, švestku…

Zahradníci se nám přizpůsobili a připravili pro nás nabídku roubovaných stromků, které splňují naše požadavky, ale ničí naše stromy. Někdo namítne, že se roubuje už nejméně staletí. To je pravda, ale roubovalo se hlavně na pláňky, které byly oproti šlechtěncům velice dobře přizpůsobené na nepříznivé podmínky, a proto až tak nevadilo, že si stromy vlastně úplně nerozumí, protože pláňka naopak zlepšovala vlastnosti spojení tím, že uměla reagovat na nepřízeň podmínek. Dnes se roubuje na podnože, které nedovolí stromu růst a škrtí mu živiny. Rozdílné části nebudou nikdy tak dobře spolupracovat, jako by mohly spolupracovat koruna a kmen stejného stromu. Roubované žijí podstatně kratší dobu než pravokořenné a mají veliký problém - žijí na cizí noze, která jim ve většině případů dodává do koruny úplně jiné informace a živiny než by potřebovaly. Podnož škrtí přísun živin a stromek hůře roste – je celý život špatně živený a my se těšíme, jak máme malý strom s  velkými jablky, protože koruna je naprogramovaná na veliké plody a strom strádá nedostatkem živin a špatnou domluvou s kořeny. Každým rokem je na tom hůře, protože jede na maximum. Snaží se od podnože získat, co potřebuje, ale ta si většinou žije jiným životem, a proto celý život uvedeného stromu podnož s  roubem zápasí. Neustálý boj strom brzo vyčerpá a začíná nepřiměřeně reagovat na běžné škůdce, neobejde se bez postřiků a hnojiv - chemické firmy si mnou ruce, jak se jim dobře prodává zahradní chemie a nešťastný zahradník kroutí hlavou - „Jak to lidi dělali, když nebyla chemie?“ a za pár let si koupí nový strom a všechno začne znovu.

Vzniká ještě jeden problém. Roubovaný strom neví, jak má vypadat tvar jeho koruny, rozložení jeho větví. Neví, protože se v  něm tlučou informace dvou stromů. Když roste ze semínka, tak ví přesně jak natočit větve ke slunci, kolik jich má mít a jak má vypadat koruna – nepotřebuje náš řez – naučil se to vývojem za staletí a ví to lépe než my. Roubovaný to neví, proto je nutné stromy řezat, abychom jim zabránili zahustit korunu a nějak je usměrnili. Se stromem ze semínka tento problém nemáme. Někdo ještě namítne, že se řežou stromy kvůli vyšším výnosům. Ano to je také pravda. Pokuste se vžít do situace stromu. Ořežou mu větve a strom si řekne „aha ničí mne, kdoví jestli tady ještě budu“ a tak z  posledních sil nasadí hodně poupat, aby zachoval rod. My se těšíme, jak budeme mít velkou úrodu – budeme mít, protože strom si myslí, že mu jde o život a také plodí jako o život. My mu to takhle uděláme každým rokem a každým rokem ho více ničíme, protože každým rokem plodí na maximum a ve většině případů po asi 30 letech odchází v  zuboženém stavu (ošklivý a nemocný). Viděli jste někdy stromy v  ovocném sadu dneška? Líbí se Vám? Potřebujete mít velkou úrodu za každou cenu na nehezkém stromě, nebo budete mít raději strom s  dostatečnou úrodou (trochu nižší než u řezaného stromu) a k tomu jako bonus dostanete nádherný strom, pod kterým budete rádi odpočívat a ten bude plodit ještě i Vašim vnukům a bez řezání na jaře nebo na podzim (řezat můžete, ale není to nutné). Pomoc je jednoduchá - navrácení vlastních kořenů stromům – Zpravokořeňování.

A právě o tom si povíme příště.