článek v českobudějovickém deníku

Dne 21.2. jsem odpovídala ve Štafetě Deníku na dotazy. Nezkrácenou verzi dotazů uveřejňuji níže.

Jak jste se k přírodním zahradám dostala?
Jsem z východního Slovenska. Tam ještě lidé na vesnicích nemají čas starat se o své zahrady. Tam je to taková z nouze ctnost fungující už staletí. Já jen hledám a vylepšuji obě varianty, aby vzniklo něco hezkého, ale hlavně užitečného a navíc téměř bezpracně.

O svých zkušenostech píšete i do obecního zpravodaje...
Díky článkům jsem poznala hodně lidí lépe, než jsem je znala předtím. Za rok vychází zpravodaj čtyřikrát a píši tam velice ráda. Chci svoje zkušenosti a vědomosti předávat dál, protože jsem zjistila, že člověk má úžasné možnosti jak pomoci sobě, zároveň pomůže i přírodě a ještě ho to neskutečně baví.  .
 
Jaká je největší výhoda přírodní zahrady?
Když člověk přírodu sleduje a snaží se respektovat přírodní zákony, tak příroda velice ráda spolupracuje. Vždy, když něco řeším, tak si pokládám otázky: co ještě nemusím udělat, co ještě příroda udělá za mě? Jak můj problém řeší příroda?
Přírodní zahrada je jednoduchá na údržbu. Nevyžaduje Vaše zásahy a bude se spíše ona starat o Vás. Je to zahrada plná jedlých stromů a keřů, ve které to žije, ale škůdci se nepřemnoží. Je úplně jiná než ostatní zahrady. Naplní Vás pocitem sounáležitosti a objevíte v ní každý den něco zajímavého. Je to zahrada, kterou budou bez úprav užívat možná i Vaši vnuci a na kterou se budete vždy Vy i zvířátka rádi vracet.

Jaký je rozdíl v běžné péči?
Přírodní zahrada po Vás chce do začátku (později už jen když budete chtít) trochu přemýšlení  o věcech, které intuitivně všichni známe. Nemusíte se toho bát, zvládne to opravdu každý. Důležité je být pozorovatelem a poslouchat intuici. Ze začátku potřebuje také pomoc, ale té práce je méně, a rychleji si poradí bez Vaší péče než když zakládáte klasickou zahradu. Trvá ji trochu déle, než se rozvine do krásy, ale pak září a udivuje, a vy se už jen díváte a žasnete a nic nemusíte dělat. Příjemné je, že nemusíte, ale můžete. Je to na Vás. V klasické zahradě by Vám mnoho rostlin bez péče uhynulo, nebo přerostlo přes hlavu. Přírodní jen roste do krásy a klidně ji můžete opustit třeba na deset let. Já tu svou už nezalévám, nebojuji s plevelem, nestříhám stromy ani keře, nehnojím, nehrabu, nehubím škůdce.  

Někdy se zahradníci snaží přírodu přemoci, uzpůsobit si ji podle svých požadavků. Jak je to v tomto případě?
Je potřeba si uvědomit že nemůžeme s přírodou neustále bojovat, už z principu nemůžeme nikdy vyhrát. Zahradníci pořád proti něčemu bojují - proti plevelům, škůdcům…. Tohle jen vede k našemu vysilování se, jak fyzicky, tak finančně a časově. Právě tím, že člověk přírodu sleduje a dodrží pár základních pravidel: např. nebude dávat velké stromy do malých zahrad, nebude lpět na anglickém trávníku, ale založí si jedlý trávník… pak se dokáže s přírodou domluvit a ještě jako bonus dostane mnoho jedlých rostlin a nepřeberné množství brouků a ptáků mu bude každý den vzdávat díky za nádherný kus přírody.
 
Máte v tomto přístupu k přírodě rodinnou tradici?
V rodině máme bylinářky a léčitele, takže já se k tomu vlastně vracím.
 
Jak se díváte na roubované stromy?
Kdysi se roubovalo jen na druhově stejné pláňky a to hlavně kvůli zachování vlastností rodinné odrůdy tj. jeden strom na celé zahradě. To není až tak špatné. Nelíbí se mi ale dnešní roubování na podnože bránící růstu, a také to, že se roubuje úplně všechno. Naroubovaný strom má totiž v sobě dva různé stromy, které se nemohou domluvit (kořeny podnože s roubem nahoře). Jak má potom strom vědět, jakým způsobem utvořit korunu, když se v něm hádají informace. Pak se divíme, že máme nemocné stromy, které musíme stříhat a jsou ošklivé. Já stromy naopak zpravokořeňuji tj. vracím roubům kořeny, protože jen na svých kořenech se může strom vyvinout do zdraví a krásy. Také sázím stromy ze semínek, ale to je na delší povídání. Má to mimo jiné tu výhodu, že si můžete svoje úspěšné odrůdy pojmenovat podle sebe.

Máte na zahradě jen „tuzemské květiny, keře a stromy, nebo tam může být i něco cizokrajného?
Přírodní zahrada nevylučuje cizokrajné rostliny, ale musí být odolné a zvyklé na naše podmínky. Když se o ně musím starat, tak to už nepatří do stylu přírodní zahrady. Spíše je důležité, aby každá rostlina splňovala naše požadavky, byla nám ku prospěchu a nenarušovala okolní prostředí - to je princip přírodní zahrady. Vymyslela jsem si pravidlo: Nemám tak velkou zahradu, abych na ní mohla mít strom nebo keř, který nemá alespoň dvě výhodné vlastnosti, nejlépe tři. Uvedu příklad. Mám angrešty protože mohou být ve stínu, mají plody a jsou trnité takže se v nich mohou schovávat ptáci, kteří nám ničí škůdce a hezky zpívají.
 
Máte nějaké vhodné typy stromů a keřů do přírodních zahrad?
Je jich opravdu hodně. Vyjmenuji zde pár těch méně známých. Doporučuji Tomel, Mišpuli, Muchovník, Hlošiny, Kalinu klikvovou, Aronii, Dřišťály, Dříny, Zizipus jujuba… Všechny z uvedených jsou jedlé, velice nenáročné a zajímavé.
 
Věnujete se i celostní medicíně, má to něco společného s přírodními zahradami?
Celostní medicína, to je vlastně přírodní zahrada v našem těle. Když člověk začne chápat principy přírodní zahrady a zjistí jak je vše spolu svázané, že v jednoduchosti je ta největší moudrost, tak pochopí, že každý organizmus se snaží přežít za každou cenu, že rovnováha se  vždy nastolí, že všechno je podobné a vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o zahradu nebo tělo. Ve skutečnosti mne právě celostní medicína přivedla k přírodním zahradám, ale souvislosti jsem si začala uvědomovat, až když jsem začala tvořit přírodní zahradu.
 
Je lepší v přírodní zahradě sekačka, kosa nebo ovce?
Záleží na tom jak máte velkou zahradu, a jaký je Váš postoj k zvířatům, kosení a přírodě. Je důležité, abyste vy z toho měli radost, a aby to co nejméně škodilo přírodě. My také sekáme sekačkou, ale jen když už je to pro nás neúnosné. Manžel také občas vymění sekačku za kosu. Jestli chcete trávu využít jako mulč, tak jednoznačně vyhrává kosení.
 
Když říkáte, že jste líný zahradník, slyší na to vaši kamarádi?
Ano a někteří se ptají, jak to dělám. Lidé se zatím změn spíše bojí, neví co jim přinesou a co vezmou. Proto mám svoje stránky, aby si mohli všechno v klidu promyslet a rozhodnout se, jak budou postupovat na své zahradě nebo jak se budou chovat ke svému tělu. Píši tam o všem pěkně od začátku. Rozhodnutí je už pak jen na nich. Každým rokem je to lepší a lidé se mne  začínají častěji ptát na různé věci.
 
Necháváte třeba plody na stromech a keřích nebo je sklízíte v době zralosti?
Záleží na druhu. Rakytníky necháváme na keřích, až dokud je nesníme my nebo ptáci. Děti jim v zimě říkají ledové bonbóny a pořád na ně chodí. Vydrží jedlé až do února a od května už opět máme úrodu kamčatských borůvek. Těším se, až budou plodit hlošiny a mišpule, to budeme mít o vánocích více druhů plodů přímo na zahradě. Snažím se, aby nám pořád něco kvetlo (od února až do listopadu) a plodilo (od května až do února).
 
Je možné sloučit „přírodní“ zahradu i s tou „běžnou“?
Je to možné. I malý krůček z naší strany je veliký impuls pro přírodu, která nám to bohatě vrátí. Samozřejmě je lepší, když je už dobře založená, ale i běžná zahrada jde hodně zjednodušit. Člověk nemusí hned všechno ničit a začínat znova. Občas mne kamarádky požádají o pomoc a výsledky jsou myslím velice zajímavé. Sousedi se občas také na něco poptají a doplní do svých zahrad, ale pořád zatím zůstávají u anglických trávníků. Jen je občas zaskočím, když po nich chci jejich posekanou trávu, se kterou si neví rady. To ale vůbec nevadí, je to vývoj a vše potřebuje čas.