O chytrém zahradníkovi, aneb jak dosáhnout harmonické přírodní zahrady.

Díl druhý

Dnes začneme pěkně od začátku.

Co myslíte, co je na plánování zahrady nejdůležitější?

Vize.

Musíte mít představu, co na zahradě chcete dělat dnes, za 5, 10 let, zda má být spíše odpočinková, nebo pro děti, jestli na ní chcete jezírko, ve kterém koutu zahrady si chcete dát své oblíbené odpolední kafe, zda ji navštívíte každý den, nebo jenom o víkendu. Když to bude každý den, zda bude převažovat ranní nebo odpolední, nebo večerní návštěva. Jaký chcete mít výhled z jednotlivých pokojů. Budete zahradu schopni vytvořit během roku? Jestliže ne, tak si představte i jednotlivé etapy, jak by mohla vypadat po roce, dvou, pěti... Zkuste si zahradu představit co nejreálněji a pak svou vizi konzultujte s rodinou a udělejte si společný plán zahrady, aby byla pro všechny její členy. Dokonce si určete, kdo z Vás bude hlavní tvůrce zahrady, je to velice důležité. Při plánování vždy uvažujte o sobě jako o velice líném zahradníkovi a člověku, kterému se nebude chtít běhat kvůli plodům po celé zahradě, nebude se Vám chtít pro bylinky na záhonek, který je od domu dále než 5 metrů (teď si říkáte, že to není tak daleko, vždyť mám zahrádku miniaturní, žádný lán pole, ale věřte mi, nakonec si radši pro ten salát nepůjdete, protože Vám přijde, že je to daleko - možná to mnozí z Vás už znáte). Do zóny blízko domu patří např. i sklep, přístřešek na dřevo, kola, nářadí...

Tak - a teď když máte vizi, bude se Vám zahrada tvořit lépe, protože už víte, jak má vypadat.

Dále si řekneme něco o základních pravidlech tvorby zahrady:

1. Světové strany a sázení rostlin dle požadavků na světlo a teplo. Bez toho rostliny nemohou prospívat a dobře růst. Na severu bude pravděpodobně stín a chladněji než na jihu a východní sluníčko není tak ostré jako západní. U nás nejvíce foukají severozápadní větry, které rostlinám také někdy neprospívají. Velice výhodné je vytvořit tzv. Sluneční past – velké stromy a keře budou na severu a směrem k jihu se budou zmenšovat. Pak je výhodné kvůli větrům dát vyšší keře a stromy na návětrnou stranu (dokážou úžasně rozmělnit vítr, takže na zahradě Vám už nebude fičet – vyšší budou spíše na západě a na východě nižší). Někdo zase potřebuje odclonit zahradu od cesty, takže bude možná muset sázet větší stromy a keře i na jih, ale potom to chce přemýšlet o dalších, které ještě dokáží růst ve stínu vysokých jižních (nenáročných) keřů (rybízy a angrešty rostou převážně ve stínu). Dala by se na toto téma napsat celá kapitola, tady to jenom nastíním - není na to více prostoru, ale možná by se dle zájmu dala udělat beseda nad Vašimi dotazy.

2. Poloha pozemku a podzemní voda – jižní nebo severní svah, na svahu nebo v údolí, dostupnost podzemní vody. Některé stromy rostou převážně na svazích (mají hluboké kořeny - např. třešně, ořešáky), jiné spíše u vody (kořeny mají spíše povrchové - např. švestky). Jabloně a hrušně mají raději blízkost podzemní vody – spíše rostou níže pod svahem, meruňky a broskve zase mají radši vodu hlouběji, proto porostou spíše ve vyšších místech svahu.

3. Vzdálenosti stromů – to je snad největší problém zahrad, sázíme stromy velice blízko u sebe. Nebudou-li stromy mít dostatek prostoru, nemohou dostat světlo do spodních pater a následně se snižuje úroda, stromy jsou více napadány nemocemi a nemohou rozvinout svoji krásu a obranyschopnost. Když jsou malé, tak nám ty vzdálenosti přijdou obrovské, ale když se podíváte na starší vzrostlé stromy, tak jsou opravdu veliké a jsou díky své velikosti nádherné a zdravé. Co myslíte, kolik stromů se vejde na Vaši zahradu? Na ořešák a třešeň potřebujete nejméně 12m v průměru, na jabloň, hrušeň 10m v průměru, na meruňky, broskve 6m, na velké keře 4m, běžné keře 2m. U keřů platí pravidlo, že jestli je vysoký 2m, tak ve většině případů potřebuje i 2m šířky, to znamená - budeme je sázet cca 2m od sebe. Když jsem před 5 lety takhle sázela keře, tak si ze mne manžel dělal legraci a říkal, že jsem zapoměla vždy zasázet nejméně ještě jeden keř mezi ty zasazené, ale dnes vidím, že to bylo správně, protože chci, aby keře měly přírodní vzhled a nemusela jsem je řezat. Zahradníci Vám zasází keře blízko sebe - ono to sice vypadá zpočátku lépe, než keřík - pak dlouho nic - a pak teprve další keřík. Prvních 5 let je zahuštěná zahrada hezčí, ale potom se začne Vaše zahrada rozvíjet do krásy (dospívat) a sousedovi, který nedal na dostatečné vzdálenosti přibyde až do konce života jeho, nebo života keřů neskutečná práce se stříháním keřů, aby ta zahrada nějak vypadala (myslím si, že stojí za to těch 5 let počkat).

Na závěr si řekneme, co všechno nemusíme na zahradě dělat.

1. Hnojení – příroda to po Vás nechce ani nepotřebuje. Poradí si pomocí žížal a mikroorganizmů a vašeho nicnedělání viz bod 2. (jen do začátku, v případě že máte vysílenou zem z bývalého pole, tak můžete rostlinkám pomoci kompostem, ale ani to nemusíte při správném výběru rostlin).

2. Hrabání a úklid odkvetlých rostlin – když ze stromů listy padají, asi to tak má být. Jestli to ještě navíc necháte tam kde to spadlo (kromě listů ořešáku), tak si i pohnojíte půdu, zabezpečíte úkryt pro spoustu malých živočichů, kteří tam budou růst, množit se a hynout a tím vylepšovat Vaši půdu. To samé platí pro stříhání odkvetlých rostlin. Kde myslíte, že přežívají zimu predátoři, kteří se živí mšicemi, puklicemi a dalšími škůdci - právě ve zbytcích odkvetlých rostlin, takže si tím zabezpečíte jejich vhodné přezimování a ještě to bude vypadat pod jinovatkou nebo sněhem velice dekorativně.

3. Zavlažování – půda s humusem zavlažovat nepotřebuje, nasákne se v době deště a pak vodu dodává. Takovou půdu však po založení ještě dlouho mít nebudeme, proto první rok malé rostlinky hlavně na jihu musíme občas zavlažit, ale později už ne - aby si rostliny vytvořily dostatečně hluboké kořeny a dokázaly si poradit samy (možná budou zpočátku menší než sousedovic zalévané, ale za pár let až vyrostou větší, budou celkově odolnější). Je vhodné prvních pár let mulčovat (ale ne mulčovací kůrou) kvůli vytvoření humusu a zadržení vláhy - po cca 5 letech už není nutné mulčovat vůbec, ale je to vhodné spíše z důvodu, že mulčováním vyřešíte posekanou trávu, pomůžete tvorbě humusu a ještě zabráníte růstu plevelů.

4. Hubení škůdců – když vytvoříte přírodní zahradu, tak se Vám sice mohou na nějaký čas pomnožit škůdci, ale s jejich pomnožením se objeví časem i jejich predátoři, stačí jim vytvořit podmínky - viz např. Bod 2. Přírodní zahrada nakonec nastolí pořádek, s insekticidy nebude rovnováha nikdy.

5. Choroby rostlin – rostliny jsou na plísně a choroby zvyklé, čelí jim staletí a zatím nevyhynuly. Velice pomáhá vzdušná výsadba se správnou vzdáleností stromů, správná poloha a utužování rostlin např. nezaléváním. Mnohé houby s rostlinami dokonce spolupracují – říká se tomu mykorhiza a o tom si řekneme zase jindy.

6. Plevel – tomu chci věnovat celou jednu kapitolu. Zatím si zapamatujte - je nutné plevel kosit a na začátku je ho hodně – kosení na něj ale úplně stačí a časem se stane ohroženým druhem. Dokud ho máte, využívejte jeho léčivé a jiné vlastnosti (všimli jste si, že většina velice léčivých rostlin je námi označována jako plevel - pampeliška, sedmikráska, pelyněk, podběl...). Hlavně nesmíte půdu rýt – to zvyšuje množství plevelu. To jest nechci plevel = neryju a kosím - to je vše.

7. Stříhání stromů a keřů – to je na další celou kapitolu, kterou pro Vás připravuji. Jediné co je vhodné - první 3 roky keře hodně sestříhnout, aby se zahustily. Pak, když jste dodrželi dostatečné vzdálenosti, tak nemáte co řešit, jen se díváte, jak Vám to hezky vše roste a kvete. Důležité je, aby jste vysadili keř v dospělosti vysoký 3m tam, kde chcete, aby byl časem keř vysoký skutečně 3 m. Jestliže ho ale vysadíte na místo, kde chcete keř max. 1m vysoký, tak budete muset stříhat a stříhat. Samozřejmě jsou zahradníci, které stříhání baví - tak to je potom něco jiného. Co se týče stromů - pokud jim dovolíte růst do výšky a šířky jak to mají v genech a zasadíte roubovaným místem pod zem (přesně opačně než Vám to řeknou zahradníci v zahradnictví) získáte zdravý strom bez potřeby stříhání - ale o tom si pohovoříme hned v příštím díle.

8. Sekání trávy – pokud netrváte na anglickém trávníku, ale stačí Vám jedlý trávník (o tom bude také řeč v dalších dílech) tak ho stačí 1x měsíčně kosit nebo sekat a nemusíte ho vůbec zalévat, ani hnojit.

Ještě je něco co musíte na zahradě dělat? Mne už nic nenapadá. Všechno ostatní dělám pro svoji radost. Vždy když se Vám bude zdát, že to musíte udělat, tak se zamyslete, jak to v přírodě chodí - opravdu to nejde jinak?. Není to náhodou jen požadavek a marketingový tah doby? Pokud nám nějaká rostlina někde neroste, nechte jí čas, pokud ani za pár let nebude vypadat dobře, tak se s ní rozlučte a nahraďte ji jinou. Nebylo to pro ní z nějakého důvodu dobré, v přírode to také tak chodí.

A na závěr Vám chci ještě říci. Jestli se Vám podaří vytvořit přírodní zahradu, tak se vám na ní usídlí duch místa. Je to něco tajemného, co nás vždy jako malé děti lákalo do opuštěných zahrad - ty mají svoje nezaměnitelné kouzlo, kvůli kterému má člověk hezké vzpomínky na přírodu a to se Vám podaří vytvořit i u Vás doma. Budete se na svou zahradu velice rádi vracet.

Příště si povíme o zpravokořeňování stromů.